Všechno zlé je k něčemu dobré

Tak asi to shrnu pěkně od začátku a to naší první cestou vlakem. Já měla pofidérní zmrzlinu ve vlaku, ano, ale Callum se jí ani nedotkl. Já ji jen ochutnala, snědla jsem trošku, ale většinu jsem vyhodila, protože to byly divné příchutě a nechutnalo mi to moc.
Problém byl v Chai tea, které bylo do nebe vychválené jedním cestovatelem a blogařem, jak je to nejlepší čaj v celé Indii, musíte si ho dat ve vlaku. Ano, chutné bylo, ale jakmile jsme řekli místním, že jsme měli Chai tea ve vlaku, tak se nám vysmáli a řekli, že je to ta nejhorší břečka, udělaná z nebalené vody, čaj to skoro ani nevidělo, většinou jsou to různá koření a trošičku mléka.

Callum to samozřejmě ochutnal, protože se to doporučilo zkušením cestovatelem. Udělalo se mu ještě ve vlaku špatně. Když jsme měli vystupovat, poprosila jsem jednoho pána ve vlaku aby nám pomohl sehnat taxi, abychom se dostali do hotelu a nikdo nás neoškubal o peníze. Řekla jsem mu, že Callumovi není dobře, začala mu horečka a zvracel. Ten neváhal, zavolal kamarádovi a řekl nám, že nás odvezou do hotelu a taky nám koupí prášky, které by mu měli zabrat. Také nám nechal na něj kontakt, kdyby se něco zhoršilo, že mu máme volat. Na druhý den ale musel odjet, tak už jsme ho neviděli.

Na scénu přichází Shailendra. Zkontaktovali jsme se přes Couchsurfing.com a chtěl se s námi sejít a ukázat nám okolí. Vysvětlila jsem mu situaci a také nabýdl jeho pomoc, kterou jsme potom na druhý den museli využit, protože se Callumova situace zhoršila. V nemocnici nám pomohl všechno vyřídit a čekal s námi na další výsledky. Vše bylo díky bohu negativní. Žádná malárie nebo něco jiného, ale otrava jídla. Tak jsme pátrali co špatného mohl asi sníst, a až na ten Chai tea ve vlaku, jsme jedli v restauracích a pili jen vodu z lahve. Shailendra nás vzal k sobě, i když měl odjet už prvního, kvůli nám zůstal až do třetího, abychom neměli starosti s přesouváním se z hotelu do hotelu a platit za všechno, plus Callum v takovém stavu toho ani nebyl schopnej. První dva dny byly fakt zlé, bála jsem se o něj, ale ten třetí už se to o hodně zlepšilo.

garba-raas-in-traditional-garbs

Musím říct, že jsme v Ahmedabadu potkali opravdu skvélé lidi. Shailendra nás seznámil s jeho kamarádem Anishem a vzali nás do velice pěkné restaurace, abychom ochutnali místní specialitku Paratha. Byla to v podstatě placka z bramborového těsta, vycpaná buď zeleninou, sýrem a vším možným na co si vzpomenete. K tomu nějaké omáčky na namáčení, no velice jsme si pochutnali. Potom nám zařídili taxika, aby nás vzal do krásného chrámu Akshardham, bohužel se tam fotit nemohlo, všechny věci vám zabaví před bránou, kde ještě nic nejde vidět. Ale byla to překrásná stavba s úžásnýma zahradama a sochama. Potom pro nás dojelo další auto a pánové si pro nás přichystali návštěvu místního festivalu. To ti vám byl zatím nejlepší zážitek, jaký jsem tu kdy měla. Představte si obrovské otevřené hřiště, velké podium s muzikanty a přes 7 000 bosích lidí tančících v trávě. My se s Callumem samozřejmě přidali, a byla to sranda, učit se jejich kroky a tančit s ostatními do kola, bylo to úžasné, nezáleželo tam odkud jsme byli, ani jsme spolu slova neprohodili, jen tanec a spokojené pohledy. Mokří jsme byli jako bychom se šli vykoupat do řeky a pak tak chodili po venku…

Tento festival trvá 9 dní, od 1. října do 9. října a každý den od 9ti od večera až do půlnoci lidé tančí a baví se. Žádný alkohol, všichni pili jen vodu a bavili se tím, že tančili a vymýšleli nové kreace. Nakonec se nám ze špatného začátku vyklubali úžasné a nezapomenutelné zážitky.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s